čtvrtek 31. prosince 2009

d(e)motives project finished

V současnosti jsem dopotil své první elektrosynthetické laptopové d(e)moalbum, které je pravda trochu nesourodé, hlavně spíš ukazuje, kam jsem se dostal v hrátkách na obyčejném notebooku se softwérem AbletonLive.

V podstatě se jedná o intuitivní a z části náhodnou tvorbu, kdy každou skladbu začínám bez jakékoliv představy, vytáhnu si nějaký motiv a kolem něj začnu nabalovat jiné, až začne vznikat příběh, který je v důsledku často jiný než ten první náhodný motiv.

Miluju různé zvuky, které se dají vytvořit v podstatě jen synteticky (proč také ne, když to procesor umožňuje, není to přece klasický akustický nástroj), ale žasnu i nad výbavou Abletonu ve zvucích klasických. Tíhnu k ambientnímu elektrominimalismu, mám už takhle udělané dva kusy, zbytek je zatím rozverný, na kompozici krátkých samplů složitý, v celku se ale vždy jedná o rytmickou hru témat, jejich provlékání a vrstvení. Připomíná mi to velice rýsování, technické kreslení, kdy se pracuje také v několika hladinách, jen s tím, že u hudby je tato konstrukce rozšířená o měřítko času. Na závěr, když jednotlivé poskládané samplíky exportuji do vawu (spékám, neboli rendruji), připomíná mi to velice věrně tisk výkresu, a první poslech vawu zase první prohlížení vytisklého výkresu a hledání drobných chyb.

Hraju si s tím od léta 2009 do února 2010, bez návodu a školení, Ableton je velice intuitivní, a zároveň se jedná o velké a zábavné dobrodružství při pronikání do tajů a možností v kombinací se svou okamžitou invencí, náladou, chutí něco tvořit.

A hlavně; po vytvoření asi osmi kousků jsem zmohl stud, a poslal jeden (midnight espresso for insomniacs) Josefu Sedloňovi z Radia1, a byl jsem překvapen velice milou reakcí, a po pravdě řečeno mne to naplnilo chutí si dál hrát, a pokusit se to dostat do nějaké formy.

Pokusím se zde umístit několik vzorků, jestli to tenhle blog zvládne. Jsou nakonec na youtube, viz pravá lišta.

Ještě k jménu "dydjej inja". V podstatě se jedná o okamžitý nápad kamaráda Dana Olafa Kahudy, kolegy inženýra z kanclu, říkáme si inžové (anžto študovaní oba jsme), on je poctivý akustický muzikant, a moc se vždycky smál, když jsem přiducal na firemní dvůr v autě s ohulenejma Underworld. Proto dýdžej inža (alias dydjej inja).

Žádné komentáře:

Okomentovat